Projekty a granty

Rozvojové projekty
Projekty územně správních celků
Interní granty
Operační programy
Projekty mezinárodní spolupráce
Kontakty pro vědu, rozvoj a transfer technologií


Databáze všech projektů a grantů od roku 2010




Role epiglotopexe v léčbě obstrukční spánkové apnoe
Id projektuSGS11_2021
Hlavní řešitelMUDr. Michaela Masárová
Období1/2021 - 12/2021
PoskytovatelSpecifický VŠ výzkum
Stavřešený
AnotaceHlavní roli v patogenezi obstrukční spánkové apnoe (OSA) hraje morfologie horních dýchacích cest (HDC). Určení oblastí v dýchacích cestách, kde dochází k obstrukci ve spánku, je zásadním diagnostickým a následně i léčebným problémem. V současnosti se za hlavní diagnostickou metodu k určení míst obstrukce považuje léky navozená spánková endoskopie (DISE), která je standardně indikována před plánovanou chirurgickou léčbou OSA. U pacientů s těžkou a u části pacientů se středně těžkou OSA je primárně indikována konzervativní léčba přetlakovou ventilací (CPAPem) a před jejím zahájením pacienti běžně DISE nepodstupují. Nicméně poměrně velká část pacientů (až 50 ? 60 %) CPAP z různých příčin netoleruje. Podíl hrtanu na vzniku OSA je obecně znám již mnoha let. Před zavedením DISE do běžné klinické praxe se předpokládalo, že epiglotis (její kolaps, retroflexe) se podílí na vzniku OSA přibližně v 12 %. V posledních letech se ale na základě DISE ukazuje, že málo rigidní epiglotis je mnohem častější příčinou vzniku OSA a to samostatně nebo v rámci multietážové obstrukce dýchacích cest. Může být také příčinou intolerance léčby CPAPem až v 15 %, kdy se zvyšujícím se tlakem CPAPu dochází ke zhoršení obstrukce a nasávání epiglotis na zadní stěnu hltanu. V případech, kdy je příčinou vzniku OSA nedostatečně tuhá epiglotis, je indikována chirurgická léčba, která pak řeší OSA definitivně, nebo se podílí na následném zlepšení compliance léčby přetlakovou ventilací. Epiglotopexe představuje operační výkon, jehož podstatou je fixace volné části epiglotis ke kořeni jazyka. Cílem této chirurgické techniky je zabránit nasávání nedostatečně tuhé epiglotis na zadní stěnu hltanu při inspiriu při současném zachování anatomie a fyziologie hrtanu, tedy bez ovlivnění funkce polykání. Tento výkon je také spojen s menším rizikem krvácení. Protože nedostatečně tuhou epiglotis způsobující obstrukci dýchacích cest lze diagnostikovat pouze ve spánku, je indikace k výkonu stanovena na základě DISE.