| Anotace | Předkládaný projekt se zabývá málo probádanou problematikou přípravy mladých dospělých žijících v instituci dětských domovů na budoucí samostatný život v přirozeném sociálním prostředí. Ve vymezení mladé dospělosti se autoři liší. Mladý dospělý je osoba ve věku mezi 20-35 (Thorová, 2015), 20-40 (Vágnerová, 2007), 20-30, období mecítmy (Příhoda, 1967), 20-25 (Langmeier, Krejčířová, 1998), 18-30 (Havighurst, 1952), 18-25/30 (Erikson, 1967) lety. 18. rok patří mezi tranzitní body, z adolescenta se stává zletilá osoba, 19. rok je signifikantní z hlediska ukončení studia maturitou, 23. - 25. rok je určující z hlediska ukončení vysoké školy a hledání budoucího povolání (Macek, 2003). Tranzice do dospělosti je považována za více destandardizovanou a méně lineární, než tomu bylo v minulosti (Biggart, Walther, 2006). Podle Fransson, Stor? (2011) se tranzice více individualizuje. Zatímco mladí lidé z běžných rodin zažívají tranzici pozvolnou, mají možnost návratu do rodiny a většinou mají podporu rodičů či příbuzných, mladí lidé z institucionální výchovy mají tranzici komprimovanou a akcelerovanou (Stein, 2008). Rogers (2011) hovoří o okamžité dospělosti. Příprava na odchod z institucionální péče je ?kratší? než příprava na odchod z rodinného prostředí. Dle Greenena (2007) mladí lidé opouštějící péči nemají luxus postupné tranzice do dospělosti ani bezpečí rodinné sítě, pokud zjistí svou nepřipravenost na nezávislý život ? přejdou náhle do dospělosti, obvykle bez možnosti návratu do systému péče o děti. Podle MacDonald (1997) pro mladé lidi, z nichž je mnoho znevýhodněných, budoucí možnosti zůstávají označeny jako chronická a pokračující sociální exkluze (viz také Jackson, 2010). Cílem výzkumné části projektu vzhledem k výše uvedenému je zjistit, jak mladí dospělí reflektují přípravu na odchod z institucí dětských domovů do přirozeného sociálního prostředí. |
