Projekty a granty
Databáze všech projektů a grantů od roku 2010
| Motivace jako důležitý faktor úspěšné rehabilitační léčby s využitím virtuálních systémů s vizuální zpětnou vazbou. | |
|---|---|
| Id projektu | SGS04/LF/2019 |
| Hlavní řešitel | Mgr. Petra Smolová |
| Období | 1/2019 - 12/2019 |
| Poskytovatel | Specifický VŠ výzkum |
| Stav | ukončený |
| Anotace | V rehabilitační péči se stále více setkáváme s aktivním využíváním nových technologií jako vhodného doplňku terapie, ať už se jedná o fyzioterapeutickou či ergoterapeutickou intervenci. V posledních letech se nové technologie testují zejména u pacientů po prodělané cevní mozkové příhodě, přičemž byl dokázán jejich přínos zejména z hlediska zlepšení funkcí horní končetiny, posturální kontroly a chůze (Proffitt, 2015; Kalron et al., 2016). Galvin & Levac (2011) potvrzují, že systémy "virtuální rehabilitace" poskytují interaktivní simulace, které umožňují autentický prožitek ve virtuálním prostředí. Pacienti jsou motivování svými výsledky, které dosahují při hraní nejrůznějších sportů a při jiných aktivitách, které ve svém běžném životě nemohou provozovat a tím se posiluje jejich koncentrace a prodlužuje výdrž u dané aktivity (Moffat, 2004), čímž se i zkracuje doba, která je nutná k obnově nebo zlepšení motorických funkcí (Brütsch et al., 2014). Wulf (2009) zároveň upozorňuje na důležitost externího zaměření pozornosti, při kterém je dosahováno variabilnějšího pohybového projevu než při koncentraci na vlastní provedení pohybu. Poněkud s menší intencí je však stále respektováno hledisko pacienta a zpětná vazba, kterou virtuální systémy poskytují. Hlavním cílem aplikovaného výzkumu je tedy zejména vytvoření takových systémů, které by respektovaly potřeby pacienta v bio-psycho-sociálním kontextu a zároveň navazovaly na plány stanovené terapeutem. Virtuální aplikace je potřeba hodnotit a vyvíjet právě s přihlédnutím k motivaci a pozornosti jako základním faktorům motorického učení bez kterých je terapie stále orientována do kognitivní fáze učení a tím i nedochází k zapamatování vzorců a jejich variabilním využití v životě jedince. Úspěch v terapii je tedy ovlivněn i sebevědomím pacienta, které je posilováno vhodnou zpětnou vazbou, odměnami a vnitřním pocitem uspokojení z provedeného úkolu. Výsledkem je pak zautomatizování a zrychlení celého procesu učení (Wulf, 2016). |
