Nová genetická studie odhaluje pravěké kořeny Finů, Estonců a Maďarů
Mezinárodní tým vědců objasnil původ uralské jazykové rodiny a jenisejské jazykové rodiny. Odborníci na genetiku, archeologii a lingvistiku z Harvardovy univerzity, Ostravské univerzity a dalších evropských, asijských i amerických institucí odhalili ve starověkých vzorcích DNA dosud neznámé genetické vazby mezi pravěkými populacemi a dnešními mluvčími uralských jazyků – Finů, Estonců, Maďarů a dalších národů mluvících uralskými jazyky.
Uralská jazyková rodina a jenisejská jazyková rodina patří z historického hlediska k nejzáhadnějším jazykovým rodinám Eurasie. Lidé, kteří dnes mluví jazyky obou rodin, jsou rozptýleni od centrální Sibiře přes severní Rusko až po Skandinávii, východní Pobaltí a Karpatskou kotlinu. Pohyby obyvatelstva, které stály v pozadí expanze těchto jazyků, zůstávaly dosud neobjasněny.
Výzkumný tým pod vedením Tian Chen Zenga a Davida Reicha z Harvardovy univerzity, Leonida Viazova z Ostravské univerzity a jejich kolegů z evropských, asijských i amerických institucí přináší v prestižním časopise Nature průlomový pohled na dávnou minulost populací hovořících uralskými a jenisejskými jazyky. Na základě analýzy DNA 180 starověkých jedinců z období z období od pozdního paleolitu po dobu bronzovou (cca 14700–1000 let př. n. l.) vědci přinášejí vůbec první přesvědčivé genetické důkazy o raném šíření skupin mluvících uralskými jazyky ze Sibiře do Evropy. Tyto pohyby jsou spojovány s tzv. sejmsko-turbinským archeologickým fenoménem – rychlým rozšířením pokročilé bronzové metalurgie v lesní zóně Eurasie mezi lety 2200 a 1900 př. n. l.
„Jazyk sice z genomu přímo nevyčteme, ale kombinací genetických, archeologických a jazykových dat můžeme rekonstruovat pozoruhodně přesný obraz pravěké minulosti,“ říká za vědecký tým Leonid Viazov z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.
Vědecký tým navíc doložil kontaktní zóny, kde se uralští mluvčí stýkali s indoíránsky mluvícími pastevci ve stepi (příbuznými se skupinami jako jsou Skytové, Sarmaté, Peršané a etnickými skupinami v Tádžikistánu, Afghánistánu, Pákistánu a Indii). Tyto kontakty poskytují možný kontext pro známý soubor jazykových výpůjček – tedy slov a výrazů, které se do uralských jazyků dostaly v důsledku jazykového kontaktu s indoíránskými jazyky.
Jenisejská jazyková rodina, dnes zastoupená již jen ketštinou – jazykem ohrožené skupiny Ketů v centrální Sibiři – rovněž vykazuje zajímavé genetické paralely. Výzkum ukazuje spojitost mezi předky Ketů a obyvateli oblasti jezera Bajkal, což může vrhnout nové světlo i na hlubší jazykové vazby mezi Eurasijci a severoamerickými původními obyvateli.
Průlomová studie podtrhuje význam mezinárodní a mezioborové spolupráce při poznávání lidské prehistorie. Na české straně výzkum podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (program ERC CZ), Grantová agentura ČR a Evropská unie v rámci projektu Life Environment Research Center Ostrava (LERCO).
Celá studie je dostupná v časopise Nature.
O projektu LERCO
Life Environment Research Center Ostrava (LERCO) je nově budovaný vědecko-výzkumný hub, který jako jeden z nástrojů umožňuje transformaci Moravskoslezského kraje (dále MSK) z „uhelného” na „zdravější a chytřejší” region. Špičkově vybavené zázemí a 9 excelentních výzkumných týmů projektu umožní realizaci aktivit v širokém a unikátním mezioborovém zaměření v biomedicínských, přírodovědných a behaviorálních oborech, od základního výzkumu přes experimentální vývoj po aplikovaný výzkum, napříč vědecko-výzkumnými (VaV) institucemi (OU, FNO, VŠB-TUO) a dalšími spolupracujícími VaV i komerčními subjekty z praxe v ČR i v zahraničí.
Kompletní popisy fotografií
Fotografie č. 1 a 2: Bronzový nůž s litou rukojetí a sošnou hlavicí ve tvaru koňské nebo oslí hlavy. Objeven na pohřebišti Jelunino v Altajském kraji v Rusku Jurijem Kirjušinem během vykopávek v roce 1979. Mnoho badatelů spojuje původ technologie odlévání bronzu typu Sejma-Turbino s jeluninskou altajskou kulturní tradicí.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 3 a 4: Bronzový nůž s hady na rukojeti z Galičského pokladu. Náhodně objeven v roce 1836 v Kostromské oblasti v Rusku.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 5: Bronzová hlavice ve tvaru koňské hlavy s prolamovanou hřívou a objímkou. Přítomnost objímky naznačuje, že byla upevněna na násadě a mohla sloužit jako symbol osobního statusu nositele nebo jako kolektivní standarta.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 6: Párové figurky koní na rukojeti nožů z Övörkhangai (Mongolsko, vlevo) a okolí Omsku (Rusko, vpravo). Pozoruhodné podobnosti mezi těmito sochařskými motivy – navzdory vzdálenosti přes 2200 km – ilustrují pozoruhodnou mobilitu komunit s metalurgií sejma-turbinského typu.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 7 a 8: Bronzový nůž se dvěma sošnými zvířecími figurkami, pravděpodobně býků. Náhodně objeven v Rudném Altaji v Rusku.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 9: Jednouchý hrot kopí s figurkou kočkovité šelmy (tygr nebo sněžný leopard). Náhodně objeven jižně od Omsku, západní Sibiř, Rusko. Vyobrazení velké kočkovité šelmy, daleko od jejího přirozeného areálu rozšíření, odráží širokou mobilitu komunit s metalurgií sejma-turbinského typu.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 10: Bronzový nůž s litou rukojetí zdobenou losími hlavami. Náhodně objeven poblíž Permu na Uralu v Rusku ve 20. letech 20. století.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 11 a 12: Bronzový nůž s odlitou rukojetí zobrazující skijörera a koně: scéna nabízí vzácný vhled do dopravních technologií populace s metalurgií sejma-turbinského typu. Objeven na pohřebišti Rostovka poblíž Omsku v západní Sibiři v Rusku Vladimirem Matjušenkem během vykopávek v letech 1966–1969.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 13 a 14: Bronzová dýka. Objevena na pohřebišti Rostovka poblíž Omsku v západní Sibiři v Rusku Vladimirem Matjušenkem během vykopávek v letech 1966–1969.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 15 a 16: Bronzový nůž s litou rukojetí zdobenou dvěma figurkami koní. Objeven na nalezišti Sejma v Nižněnovgorodské oblasti v Rusku v letech 1912-1914.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 17: Bronzová dýka s figurkou koně na hlavici. Ze Šemonaichy, Východní Kazachstán.
Foto: Igor Kovtun a Yuri Ožeredov.
Fotografie č. 18: Kopec Tatarka, Pohřeb 2 (Krasnojarský kraj, Rusko). Tento pohřeb, datovaný do doby před cca 4200 lety, ukazuje naprostou dominanci genetické složky pozdního neolitu a doby bronzové z Jakutska, která byla poprvé zaznamenána ve střední Sibiři cca před 4500 lety a je nyní silně spojena se současnými uralskými mluvčími. Vykopávky a foto: Aleksandr Vdovin.
Fotografie č. 19: Kopec Tatarka, Pohřeb 58 (Krasnojarský kraj, Rusko). Tento pohřeb, datovaný do doby před cca 4200 lety, ukazuje naprostou dominanci genetické složky pozdního neolitu a doby bronzové z Jakutska, která byla poprvé zaznamenána ve střední Sibiři cca před 4500 lety a je nyní silně spojena se současnými uralskými mluvčími.
Vykopávky a foto: Aleksandr Vdovin.
Fotografie č. 20 a 21: Pohřeb válečníka s kostěným brněním na nalezišti Kjordjugen (ymyjachtachská kultura, střední Sibiř, cca 2000 př. n. l.). Podobný typ plátového brnění, vyrobený z mamutího klu, byl zdokumentován na nalezišti sejma-turbinské kultuře v Rostovce nedaleko Omsku, což ilustruje přenos středosibiřských kulturních tradic na západ ve spojení s sejma-turbinskím fenoménem.
Vykopávky a foto: Aleksandr Stěpanov.
Fotografie č. 22: Keramika ymyjachtachské tradice s vnějšími stylistickými vlivy. Ručně vyrobená ymyjachtachskými technikami, ale tvarovaná jinými tradicemi. Podobné nálezy v Anževském komplexu (Krasnojarský kraj) naznačují rané rozšíření populací geneticky příbuzných s pozdním neolitem a dobou bronzovou z Jakutska za hranice povodí Leny.
Foto: Aleksandr Stěpanov.
Fotografie č. 23 a 24: Keramika ymyjachtachské kultury. Vyrobeno pozdně neolitickou populací ve střední Sibiři s dominancí genetické složky pozdního neolitu a doby bronzové z Jakutska.
Foto: Viktor Djakonov.
Zveřejněno / aktualizováno: 03. 07. 2025
