Pozvánka na výstavu Voda není rum

Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity vás zve na kolektivní výstavu umělců a pedagogů Pedagogické fakulty a Fakulty umění Ostravské univerzity s názvem VODA NENÍ RUM, která se  uskuteční ve dnech 6. března 2018 - 28. března 2018 ve Výstavní síni Viléma Wünscheho v Havířově Podlesí.

Vernisáž proběhne dne 5. března 2018 od 17.00 hod. Úvodní slovo přednese Daniel Balabán.

plakát



Vernisáž výstavy Voda není rumVernisáž výstavy Voda není rumVernisáž výstavy Voda není rumVernisáž výstavy Voda není rumVernisáž výstavy Voda není rumVernisáž výstavy Voda není rumVernisáž výstavy Voda není rumVernisáž výstavy Voda není rumVernisáž výstavy Voda není rum

VODA NENÍ RUM

Text k výstavě obrazů pěti malířů v galerii Wunscheho síň v Havířově.

Milí přátelé,

Voda není rum a obraz není realita. Žijeme v říši mediálních obrazů a někteří teoretici dokonce tvrdí, že tato říše je naší jedinou realitou. Není to však naštěstí úplně pravda, stačí, když člověk onemocní nebo, když najednou začne foukat od severu, tak člověk realitu pocítí. Obraz není realita a malíř je strážcem, ale i tvůrcem rozdílu mezi realitou a obrazem. Obraz nás k realitě vrací tím, že nám otvírá její neuchopitelnost, hloubku a posvátnost. Dá se říct, že bez obrazů by si lidí realitu, která je všední a jaksi samozřejmá ani neuvědomili. Malíř je však zároveň mág a iluzionista, který užívá svoji techné a poiesis, aby nás i sama sebe uvedl na cestu svého snu a intuice.

Výstava prací pěti autorů narozených v rozmezí jedné dekády a tedy generačně blízkých vykazuje rozdílnost výpovědí danou odlišným temperamentem a zkušeností. V jakési vážné, existenciální notě se však jejich obrazy potkávají. Výstava tak odpovídá pocitu komplikovanosti uchopení současného světa. Regionů duše, místa i společnosti.

Obrazy Pavla Formana mají silné téma, kterému odpovídá jejich kontrastní barevnost, světelnost a vypjatá tvarová artikulace. Autor v obrazech hovoří o křehké hranici mezi krásou a ošklivostí, o nebezpečí mutace a malformace. Onoho hybris, jehož se báli už staří Řekové. V obrazech je silná fascinace malovaným i kritická nota zároveň. Dílo tak odráží nebezpečí narcizmu současné západní společnosti, tak jak se projevuje v kultu krásy, síly a mládí. Prenatální myslitel „Fistkind“ se v obrazech mění v  osamoceného hrdinu Buffalo Billa, malíře ohroženého vlastní malbou.

Na téma smutného hrdiny navazuje svými obrazy Václav Rodek. Figury v jeho obrazech procházejí vrstevnatým prostorem malby, kresby, lazury, ve kterém se ztrácí, a který zároveň nějak konstituují. Obrazy se dotýkají holistického chápání univerza, kde všechno spolu souvisí. Kvanta a prázdna. Václav Rodek spojuje zobrazující s absolutním vědom si nebezpečí ztráty pevné půdy pod nohama na jedné straně i nebezpečí řádu a stylu na straně druhé.

Milan Cieslar představuje sérii introspektivních obrazů. Ponoru do nitra odpovídá i čtvercový formát obrazů. Jde o zkoumané pole, ve kterém se objevuje cyklická forma, uvnitř které na některých obrazech vibrují stíny nebo piktogramické prvky. Pastózní gestické i vzdušné, sprejové malování a tvarosloví odpovídá ochranným obalům ega i ne zcela uchopitelným i pochopitelným vnitřním dějům psýché. Malíř tyto formy nabízí ke svému i divákovu prožívání i detekci.

Ivo Sumec maluje obyčejné věci. Ve svých malbách je oprošťuje z původního utilitárního kontextu a dává zaznít jejich mlčenlivému jestvování a možná i bytí. Pracuje s barevnou a tvarovou redukcí i  posunutým měřítkem. Tištěnými i  malovanými rastry malované přepodstatňuje a nabízí jeho nové, rozšířené vnímání. Pracuje se strukturálními materiály, které podtrhují pocit hapticity. Svou malbou i pohledem snad nejvíce souznívá s poezií Tomáše Koudely, obsažené ve výstavním katalogu.

Tomáš Koudela se na výstavě představuje zároveň jako malíř. Jeho obrazy „Tres faciunt kolegium“ vyjadřují únavu, bezradnost i tragikomičnost nahého mužského kolegia. Jeho reduktivní básně míří pod povrch funkčního, instrumentálního chápání světa, spojeného s nepsaným konsenzem a konformitou názorů, představ, pojmenování a řeči. Ve svých krátkých básních, často jen jedné větě, rehabilituje subjekt, vnímavého člověka, člověka žijícího tady a teď, přesto napadaného ozvami minulých zážitků. Člověka s jeho místnými i nemístnými konotacemi, glosami a útržky paměti, výroky a řečmi, nápisy latinkou i azbukou. Z obyčejných věcí a situací se v jeho básních a jejich dozvucích v myslích posluchačů stávají věci kromobyčejné. Zároveň je v nich často paradoxní humor, který prostředkuje osvobodivý nadhled nad tím existenčním, existenciálním i poetickým pachtěním.

Výstava „Voda není rum“ svědčí o silné tvůrčí potenci těchto pěti umělců a vysokoškolských pedagogů. Jejich přítomnost v regionu nese a ponese dobré ovoce.

V Ostravě 3.3. 2018 Daniel Balabán