FAQ

Ostravská univerzita
Dvořákova 7
701 03 Ostrava

IČ: 61988987, DIČ: CZ61988987
ID datové schránky: 37gj9fm
e-mail: studiumzavináčosutečkacz, infozavináčosutečkacz, podatelnazavináčosutečkacz
telefon: 597 091 111, 553 461 111

  
cz   en


Anotace k festivalu Literatura a současnost 2: tradice a literatura

UPOZORNĚNÍ:
Platnost této zprávy již vypršela. Je tedy pravděpodobné, že její obsah již není aktuální a platný.

1. PETR KRÁL

Poesie a překlad přednáška s ukázkami z francouzské filmové klasiky
Filozofická fakulta OU (budova E, místnost E304), středa 26. června v 17.30 hodin

Petr Král je básník, esejista, překladatel; píše v češtině a ve francouzštině. Podílel se na činnosti surrealistické skupiny v Praze a v Paříži, kam roku 1968 emigroval; od surrealismu přešel k vlastní poetice „pěší metafysiky”. Kromě řady básnických sbírek je rovněž autorem próz (poslední s názvem Medové kuželky) a esejů o literatuře, malířství, filmu či fotografii. Francouzsky rovněž publikoval několik antologií české poezie. P. Král promluví o poezii, která nenabízí „řešení problémů a zpracování témat“, ale je „svébytným dobrodružstvím”; o překladu poezie a o filmu jako prostoru pro ni.

2. BERTRAND SCHMITT

Surrealismus, hledání mezi revoltou a tradicí
přednáška

Fiducia, čtvrtek 27. června v 17.00 hodinve francouzštině, simultánně tlumočeno do češtiny

Surrealistické hnutí se zrodilo jako revolta a vůle radikálně měnit. Přitom však po celou dobu své existence ukazovalo, jak jsou pro ně důležité některé hodnoty velmi dávné, ať už zájmem o rozličné rysy romantismu a symbolismu, anebo – což je ještě podstatnější – o některé myšlenky z esoterické tradice, o některé z mýtů, umění a kultur přírodních národů. Jeho cílem bylo « přeměnit svět » a « změnit život », ale stejně tak učinil všechno proto, aby udržel a oživil některé z pradávných či tradičních sil, čímž se liší od většiny « avantgard » 20. století, a zaujímá tak v dějinách modernosti paradoxní místo.

Cílem přednášky je představit některé rysy této dvojí orientace, kterou má surrealistické hledání, a ukázat, v čem je napětí mezi revoltou a tradicí pro surrealistickou tvorbu zásadní.

Bertrand Schmitt je dokumentarista, režisér, scénárista, básník. V roce 1991 se stává členem pařížské surrealistické skupiny a publikuje v jejích časopisech. Od roku 1991 je ve spojení s českými a slovenskými surrealisty, píše pro časopis Analogon a od roku 1999 je členem jeho redakční rady. V roce 1996 přijíždí do Prahy, kde natáčí dokument o Janu a Evě Švankmajerových, Les Chimères des Švankmajer (dokument vysílala francouzská televize v roce 2000).

Z jeho básnických sbírek u nás vyšla Dynamika křiku (2006). Některé ze svých básní, esejů a dalších textů uveřejnil v časopisech jako Pandora, Welles, Umění, A2 aj. Je autorem a spoluautorem několika monografií a katalogů k výstavám pořádaným ve Francii a v ČR (Jan a Eva Švankmajerovi, Alena Nádvorníková, sochař Jan Křížek, francouzský a český surrealismus, art brut, Vysoká hra...). Společně s Františkem Dryjem napsal první monografii věnovanou celému dílu Jana Švankmajera (Jan Švankmajer. Možností dialogu, Arbor Vitae, 2013). V letech 2005-2012 natočil s P.-A. Sauvageotem dokumentární film Vzdor básníků, o Janu Vladislavovi a Prokopu Voskovci.

3. Petr CHRISTOV

Proč (ne)překládat pro divadlo
přednáška

Fiducia, čtvrtek 27. června v 19.00 hodin

Dramatické texty tvoří již více než dvě tisíciletí nedílnou součást divadelního umění. Vznikaly a vznikají v různých jazykových kulturách, zpravidla však vždy v úzkém vztahu s dobovými divadelními a uměleckými konvencemi či naopak v protikladu k nim. Většinou byly navíc psány s cílem, aby byly uvedeny na scéně, aby byly hrány. Nicméně od Aristotelových dob víme, že se dají poměrně úspěšně i (pouze) číst. Z mnohých divadelních her se v průběhu času staly texty, které jsme si zvykli řadit do kategorie „klasických děl“. Kde vůbec končí klasika a začíná současnost?

Taková díla zpravidla známe (podle názvů), učíme se o nich (na různých stupních škol), jejich znalost se hodí (v rozličných textech, kvízech či zkouškách). Tu a tam se některé z těchto textů pro divadlo objeví na jevištích současných divadel, některé dokonce čas od času vyjdou. Někteří odvážlivci je možná dokonce i četli, většina se však spokojila pouze s rámcovou znalostí jejich podoby.

Nabízí se však otázka: co si čeští čtenáři mohou ve své mateřštině z francouzské dramatiky přečíst? Mají vůbec překlady, které by je ke čtení lákaly? Překládají se francouzští klasikové podobně jako se například v tuzemsku znovu a znovu opracovává odkaz Shakespearův? Co takový Molière? A jak se česká překladatelská tradice vypořádává s převody dramatických děl? A proč se vůbec cizojazyčné texty pro divadlo překládají? Kdo to dělá? Pro koho? A za jakým účelem? Odpovědi přitom možná nebudou vůbec tak snadné, jak by se mohlo zdát...

Petr Christov je překladatel, divadelní kritik a teatrolog. Přednáší na Filozofické fakultě UK, kde působí jako vedoucí Katedry divadelní vědy. Věnuje se zejména dějinám francouzského divadla, divadelní kritice a teorii divadla a dramatu. Z francouzštiny překládá divadelní hry (mj. Xavier Durringer, Didier-Georges Gabily, Maurice Maeterlinck, Michel Vinaver), povídky, romány (Muriel Barbery, Nina Bouraoui, Olivier Cadiot, Virginie Despentes aj.).

4. Josef FULKA

Filosofie a Marcel Proust
přednáška

Fiducia, pátek 28. června v 17.00 hodin

„Proustovo dílo je natolik komplexní a mnohovrstevnaté, že zůstává pro čtenáře tajemstvím: můžeme je číst opakovaně, ale nikdy mu nelze beze zbytku porozumět a proniknout do jeho vnitřní architektoniky natolik, abychom mohli říci, že nám nic nového už nemůže dát.“ Josef Fulka je filosof, překladatel a společně s Jiřím Pecharem jeden z našich předních znalců díla Marcela Prousta. Působí jako odborný asistent na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a v Akademii věd. Zabývá se francouzským myšlením 18. a 20. století, teorií psychoanalýzy a literární vědou. Je autorem publikací Zmeškané setkání: Denis Diderot a myšlení 20. století (Herrmann a synové 2004), Psychoanalýza a francouzské myšlení (Herrmann a synové 2008) a spoluautorem knihy Michel Foucault − politika a estetika (společně s Pavlem Baršou; Dokořán 2005); překládá mj. Michela Foucaulta, Julii Kristevu, Rolanda Barthese, Louise Althussera a Renauda Barbarase. V roce 2009 mu Akademie věd ČR udělila Prémii Otto Wichterleho za mimořádný vědecký výkon pro badatele do 35 let. Z pera Josefa Fulky je také obsáhlá závěrečná studie k Hledání ztraceného času Marcela Prousta, jehož revidovaný český překlad vydalo na konci loňského roku nakladatelství Rybka Publishers.

5. IVAN STABLE a AUDE BRUNEL

Tradice, literatura a světový komiks v Čechách
debata, moderuje Libor Magdoň

Fiducia, pátek 28. června v 19.00 hodin

Nakladatelství Mot založili v prosinci 2000 v Praze Ivan Stable a Jakub Němeček, od roku 2005 je majitelem Ivan Stable. Aude Brunel, překladatelka a vyučující na Ústavu translatologie Filozofické fakulty UK, je jeho asistentkou. Ediční záměr Motu je od počátku velmi jednoduchý: vybírat ze světové komiksové produkce nadprůměrné tituly (nadprůměrné zejména v porovnání s tím, zač je komiks obvykle považován). Cílem je prezentovat komiks jako médium rovnocenné ostatním, dokázat, že i v této oblasti existují díla, která patří do pomyslné škatulky „krásná literatura“ nebo „výtvarné umění“.

Mot vydává komiksy evropských a světových autorů- Maxe Anderssona, Davida B., Thomase Otta, Joanna Sfara, Lewise Trondheima, ale také díla naší současné komiksové scény: například Inseminátor, první celobarevný sborník českých autorů nastupující generace anebo Kontraband, kde komiksovou podobu dostávají texty známé hudební skupiny Traband.

Debata se zaměří mimo jiné na specifika překladu komiksových děl a jejich vydávání.

6. Místa a čas znovu nalezené: z povrchu dovnitř, z centra periferií ven…

putování-happening se čtením Marcela Prousta, ostravskými umělci a současnými a budoucími překladateli
moderuje Martin Strakoš
sobota 29. června od 15.30 hodin (předpokládaný návrat: cca 18.30 hodin)
začátek: Prokešovo náměstí

„Náhle jsem se zastavil, nebyl jsem schopen pohybu, jak se stává, když nějaký obraz nepromluví jen k našemu zraku, ale požaduje hlubší vnímání a zmocní se celé naší bytosti.“ Ostrava se dostala na stránky literatury v mezinárodním měřítku několikrát. Bylo by zbytečné snažit se účastníkům procházky vsugerovat, že o tomto městě psal Marcel Proust. Přitom má ale vycházka za cíl to, co je právě pro Prousta, který byl mimo jiné bystrým a jemným pozorovatelem krajiny, hluboce příznačné: najít. A jeden ze spisovatelů, známý všem, napsal v románu Žert apoteózu našeho města, začínající těmito slovy: „Nasedl jsem na lokálku, starou tramvaj jezdící po úzkých kolejích a spojující vzdálené ostravské čtvrtě, a nechal se jí unášet. Nazdařbůh jsem pak z tramvaje vystoupil a nazdařbůh zase nasedl na tramvaj jiné tratě; celá ta nekončící ostravská periferie, v níž se v prapodivném skladu mísí fabrika s přírodou, pole se smetišti, lesíky s haldami, činžáky s venkovskými staveními, mne zvláštním způsobem přitahovala a rozrušovala...”

Z Prokešova náměstí, nazvaného po důležité postavě ostravských dějin – starostovi Janu Prokešovi, se vydáme vilovou čtvrtí a parkem na prohlídku ostravské periferie, ústředního motivu všech moderních velkoměst, zvláště těch průmyslových. Náměstí vévodí téměř 86 metrů vysoká radniční věž, která se tyčí i nad vilkami v sousedství. Je to snad jediná radnice tak velkého města, sousedící s vilovou zástavbou. A právě protiklady představují základní skladebný princip Ostravy. Na cestě projdeme idylickým světem vilové čtvrti a městského parku, mineme sídliště bezdomovců v chátrajícím areálu garáží, podejdeme haldu dolu František, zvanou též Vítězný únor, a okrajovou čtvrtí zamíříme do Petřkovic. Tam nad vodami řeky Odry tábořili lovci mamutů, začalo se těžit uhlí, právě tam se ještě i dnes lze ztratit v temném lese. Je to čtvrť, kde vítr čechrá vlasy starousedlíkům v malých hornických domcích, zbohatlým přištěhovalcům v luxusních vilách, sportovním nadšencům na kurtech nacházejících se v místech bývalé skládky dřeva a uhlí a turistům ztraceným mezi budovami bývalého dolu Anselm...

7. Poesie a film

projekce dokumentu Vzdor básníků (Bertrand Schmitt, Pierre-André Sauvageot, 2012)
ve francouzštině s českými titulky
s úvodním slovem B. SCHMITTA (bude tlumočeno do češtiny)
Fiducia, sobota 29. června v 19.30 hodin

Film je poctou nedávno zesnulým básníkům a výjimečným osobnostem české kulturní scény Janu Vladislavovi a Prokopu Voskovci. Ti se v rozhovorech s francouzskými dokumentaristy vracejí k tomu, jak osobně prožívali historické milníky bývalého Československa : poválečné období, příchod komunistů k moci, tísnivá 50. léta, Pražské jaro, Chartu 77 a nucený exil do Francie. Jejich pohled na disent a samizdat nám dává nahlédnout realitu zároveň příšernou a absurdní- realitu každodennosti v totalitním režimu. Rozhovory doprovázejí archivní záběry, propojené s autorskými, snově působícími scénami.

Vlastník zprávy: Mgr. Mariana Kunešová, Ph.D. | Aktualizováno: 18. 06. 2013
 

© Ostravská univerzita 2006 - 2016
Ostravská univerzita, Dvořákova 7, 701 03 Ostrava 1
telefon: +420 597 091 111, +420 553 461 111
e-mail: studiumzavináčosutečkacz, infozavináčosutečkacz, podatelnazavináčosutečkacz

YouTube | Facebook | Google+ | Twitter | Instagram
RSS | Technický kontakt