FAQ

Ostravská univerzita
Dvořákova 7
701 03 Ostrava

IČ: 61988987, DIČ: CZ61988987
ID datové schránky: 37gj9fm
e-mail: studiumzavináčosutečkacz, infozavináčosutečkacz, podatelnazavináčosutečkacz
telefon: 597 091 111, 553 461 111

  
cz   en


Pravidla ediční řady Interpretationes

Obecná ustanovení

V ediční řadě Interpretationes jsou uveřejňovány kritické edice a bilingvní překlady středověkých písemných památek (Series A), a monografie (či monotematické sborníky) věnované jejich interpretaci z pohledu různých disciplín (Series B). Nezbytnou součástí publikací prvního typu jsou kromě vlastního textu zpřístupňovaného pramene (a seznamu použitých pramenů a literatury) odborná studie, jež uvádí čtenáře do problematiky vydávaného a/nebo překládaného díla, resumé ve světovém jazyce a dále ediční a/nebo překladatelská poznámka, seznamující uživatele publikace se zásadami, podle nichž byly kritická edice či překlad pramene vypracovány. Monografie jsou doprovázeny shrnutím ve světovém jazyce a rejstříkem.

Citační pravidla

Odkazy na prameny a literaturu jsou uváděny na každé straně v poznámkách pod čarou, které jsou vkládány pokud možno za interpunkční znaménka. Při prvním výskytu je citován plný bibliografický údaj o publikaci, na niž je odkazováno, při dalších výskytech údaj zkrácený (křestní jméno se zkracuje na iniciálu, název na první podstatné jméno). Při opakování autora užíváme v českém textu „týž“ („táž“), např.: Týž: Písemnictví českého středověku. Praha: Universum 1948, s. 213; při opakování autora i díla „tamtéž“, např.: Tamtéž, s. 10. V aparátu latinských edic pak ve stejných případech stojí idem (eadem) a ibidem.

1. Vzory odkazů na sekundární literaturu:

Monografie, sborníky:

Brunhölzl, Franz: Geschichte der lateinischen Literatur des Mittelalters I (Von Cassiodor bis zum Ausklang der karolingischen Erneuerung). München: Fink 1975.

Večerková, Eva – Frolcová, Věra: Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad 2010.

Erzgräber, Willi (ed.): Kontinuität und Transformation der Antike im Mittelalter. Sigmaringen: Thorbecke 1989.

Pospíšilová, Jana – Nosková, Jana (edd.): Od lidové písně k evropské etnologii. 100 let Etnologického ústavu Akademie věd České republiky. Brno: Etnologický ústav AV ČR Praha 2006.

Antonín, Robert: Ideální panovník českého středověku. Kulturně-historická skica z dějin středověkého myšlení. Praha: Lidové noviny 2013 (Česká historie 28).

Zkrácená citace např.: Antonín, R.: Ideální panovník, s. 28.

Je-li u publikace uveden větší počet vydavatelů nebo míst vydání, uvádějí se nanejvýš první dva údaje a ostatní se zkracují pomocí „et al.“.

U obecně známých a často se opakujících titulů (slovníků, encyklopedií, příruček) je možné užít jejich vžitou zkratku, uvedenou v seznamu zkratek řady Interpretationes. Pokud v něm taková zkratka nefiguruje, je možno její zařazení do seznamu domluvit s RR. Např.:

TubachTubach, F. C.: Index exemplorum. A Handbook of Medieval Religious Tales. Helsinky 1969.
WaltherProverbia sententiaeque latinitatis medii aevi. Lateinische Sprichwörter und Sentenzen des Mittelalters in alphabetischer Anordnung I–V. Göttingen 1963–1967 (Carmina medii aevi posterioris Latina II, 1–5.).

Článek v periodiku:

Brunhölzl, Franz: Über die Verse De Karolo rege et Leone papa. Historisches Jahrbuch 120, 2000, s. 274–283.

Soukup, Jan: Štědrovečerní koleda kněží ve století XIV. Český lid 14, 1905, s. 90–91.

Pospíšil, Ctirad V.: Teologie stvoření člověka a paleoantropologie. Studia theologica 37/3, 2009, s. 1–9.

U časopisů, které nemají průběžné stránkování, se udává rovněž číslo v rámci ročníku (ročník i číslo mají vždy podobu arabské číslice). Název časopisu je možné citovat pod vžitou zkratkou, je-li, stejně jako všechny ostatní užité zkratky, v příslušné publikaci rozvedena v seznamu zkratek.

Článek ve sborníku:

Schaller, Dieter: Das Mittelalterliche Epos im Gattungssystem. In: Erzgräber, Willi (ed.): Kontinuität und Transformation der Antike im Mittelalter. Sigmaringen: Thorbecke 1989, s. 355–371.

Příspěvek uveřejněný na internetu:

Borchardt, Karl: The Hospitallers on Rhodes and their Bohemian Priory in the Middle Ages. Dostupné z: http://dokumenty.osu.cz/ff/kla/Borchardt-Hospitaller-Priory-of-Bohemia.pdf [cit. 2. 7. 2015].

2. Odkazy na edice a překlady antických a středověkých děl:

Na antická a středověká díla se odkazuje formou ustálených zkratek podle seznamu, který byl pro řadu Interpretationes vytvořen (na požádání bude autorům zaslán). Do závorky se uvádí odkaz na stranu, popř. na sloupec užité edice. Např.:

Vergilius, Aen. IV, 569 (s. 410).

Bernard z Clairvaux, Serm. Cant. 26, 4 (s. 172).

Galfredus de Vino salvo, Poetr. nov. 71 (s. 199).

V českém textu se upřednostňuje užívání počeštěných podob jmen autorů, jsou-li vžité, např. Tomáš Akvinský, Isidor ze Sevilly. V aparátech latinských edic je jméno autora citováno v latinské podobě.

Úplný bibliografický údaj o edici se udává pouze v seznamu pramenů, v němž je zároveň zkrácený název díla rozveden. V závorce za jménem autora následuje jeho plné jméno, u počeštěných jmen pak jejich latinská podoba.

Vergilius (Publius Vergilius Maro), Aen. (= Aeneis):
P. Vergili Maronis Opera 1–4. Ed. Otto Ribeck. Lipsiae: Teubner 1895, s. 211–835.

Bernard z Clairvaux (Bernardus Claraevallensis), Serm. Cant. (= Sermones super Cantica canticorum):
Bernardus Claraevallensis: Sermones super Cantica canticorum 1–35. Edd. Jean Leclercq – Charles H. Talbot – Henri M. Rochais. Roma: Editiones Cistercienses 1957 (S. Bernardi opera I).

Galfredus de Vino salvo, Poetr. nov. (= Poetria nova):
Geoffroi de Vinsauf: Poetria nova. Ed. Edmond Faral. In: Les arts poétiques du XIIe et du XIIIe siècle. Paris: Champion 1958, s. 194–262.

U citací českých překladů pasáží z latinských děl je autor povinen konstatovat, zda užívá již publikovaný český překlad, nebo je-li původcem překladu daného místa on sám, ve druhém případě např. formou: Překlad JN (JN zastupuje iniciály autora).

Je-li citován publikovaný český překlad díla, je na něj v textu odkazováno ve zkrácené podobě a úplný bibliografický odkaz se uvádí v seznamu pramenů.

V textu např.:

Vergilius, Aeneis 4, 569 (přel. O. Vaňorný, s. 131).

Bernard z Clairvaux, Kázání na Píseň písní 26, 4 (I, přel. M. Koronthályová, s. 335).

V seznamu pramenů:

Publius Vergilius Maro: Aeneis. Přel. Otmar Vaňorný. Praha: Svoboda 1970 (Antická knihovna 7).

Bernard z Clairvaux: Kázání na Píseň písní I. Přel. Markéta Koronthályová. Praha: Krystal OP 2009 (Thesaurus 11).

Při překladu biblických pasáží do češtiny je doporučeno, pokud je to možné, reflektovat znění českého ekumenického překladu a užívat v něm uvedených zkratek biblických knih.

3. Vzory odkazů na nepublikované prameny:

Württembergische Landesbibliothek, Stuttgart, sig. Cod. Don. 697, f. 15r–18v.

Archiv města Brna, fond A 1/3, Sbírka rukopisů a úředních knih, rkp. č. 3, f. 1r–2v.

Vlastník zprávy: doc. Mgr. Marek Otisk, Ph.D. | Aktualizováno: 01. 07. 2016
 

© Ostravská univerzita 2006 - 2017
Ostravská univerzita, Dvořákova 7, 701 03 Ostrava 1
telefon: +420 597 091 111, +420 553 461 111
e-mail: studiumzavináčosutečkacz, infozavináčosutečkacz, podatelnazavináčosutečkacz

YouTube | Facebook | Google+ | Twitter | Instagram
RSS | Technický kontakt